Adaptace interiéru žižkovské TV věže

Žižkovská televizní věž je bezesporu jednou z nepřehlédnutelných pražských dominant. Byla postavena v letech 1985 až 1992 podle návrhu architekta Aulického a statika Kozáka. Stavba je se svou výškou 216 m nejvyšší věží v České republice. Její konstrukce se skládá ze tří tubusů, které společně dosahují výšky 134 m. Dále pokračuje již jen jeden z nich, západní, který přechází do anténního nástavce, přezdívaného „kukuřice“. V západním tubusu jsou i dva rychlovýtahy pro dopravu osob – požární schodiště věže vede do výšky 124 m a je určeno pouze pro nouzový provoz, v severním tubusu je výtah nákladní.

žižkov

Tubusy nesou tři kabiny: ve výšce 66 m je restaurace, ve výšce 93 m se nachází vyhlídková kabina (z níž lze při dobré viditelnosti dohlédnout až 100 km daleko) a o něco výše je kabina s vysílací technikou. Nad ní jsou pak plošiny s příhradovými stožáry a konstrukcemi pro uchycení antén, protože věž je také důležitým telekomunikačním uzlem: kromě digitálního vysílání 11 televizních a 8 rozhlasových stanic (analogové televizní vysílání bylo definitivně ukončeno před třemi lety) jsou zde vysílače mobilních operátorů, VKV rozhlasové vysílače a další bezdrátové spoje.

V lednu roku 2011, po takřka 20 letech provozu, začala adaptace interiéru věže. V nejnižší kabině byla otevřena panoramatická restaurace, kavárna a vinárna, přibylo i hotelové apartmá s unikátním výhledem. Součástí adaptace byla i rekonstrukce klimatizačních jednotek, mimo jiné i proto, že v kuchyni došlo k dispozičním změnám. Vzduchotechnickou jednotku bylo nutné přesunout, zvětšit její výkon a s ní přemístit i její řídicí rozvaděč.

Měření a regulaci zajišťuje volně programovatelný DDC regulátor Domat IPLC a distribuované I/O moduly, které byly umístěny ve strojovnách VZT ve čtyřech rozvaděčích spolu se silnoproudými obvody, všechny na úrovni kabiny restaurace, v podlaží těsně nad restaurací v 6. NP. Systém se ovládá buď přímo z rozvaděče, nebo z vizualizace na počítači v recepci. Díky síťové topologii je možné do systému přistupovat podle potřeby i odkudkoli přes webový prohlížeč.

Systém měření a regulace obsahuje 130 fyzických datových bodů. Fyzickým datovým bodem rozumíme jeden vstup nebo výstup řídicího systému, tedy čidlo teploty, relé pro spínání motoru, výstup pro nastavování polohy ventilu a podobně. Někdy se rozsah systému hodnotí podle počtu všech proměnných, tedy fyzických i virtuálních datových bodů (mezi virtuální patří požadované hodnoty, časové programy a jejich stavy, parametry topných křivek atd., tedy všechny vnitřní proměnné, ke kterým systém nebo uživatel mohou přistupovat); častěji se však počítají pouze vstupy a výstupy, tedy datové body fyzické. Systém je tedy nevelký rozsahem (pro srovnání: rodinný dům obsahuje obvykle 20 – 30 datových bodů, obchodní centrum do 1000, velké multifunkční stavby s integracemi dalších systémů, regulací jednotlivých místností atd. až 10 000 – 15 000 datových bodů), ovšem stavba, jejíž technologie řídí, se v projektech neobjevuje každý den.

Vzduchotechnické jednotky Restaurace 1, Restaurace 2 a Lounge jsou vybaveny ohřevem a chlazením, rotačním rekuperátorem a ventilátory, řízenými frekvenčními měniči. Byla použita klasická kaskádová regulace odtah – přívod, na větvi přivádějící vzduch do parapetních jednotek je dohřívač, který je regulován na teplotu přívodu. Otáčky ventilátoru a chod jednotky podle časového programu je možné přeřídit z ovladačů v místnostech. Diferenční manostaty hlídají zanesení filtrů, poruchu ventilátorů a zvýšenou tlakovou ztrátu na rekuperátoru (opatření proti zamrznutí spolu s hlídáním teploty na výstupu z rekuperátoru). Klapky na vstupu a výstupu jednotky mají havarijní funkci. Podobně je tomu u VZT jednotek pro apartmán a kuchyni, kde ale nebyla instalována rekuperace. Dalších pět menších VZT jednotek bylo osazeno vlastní regulací, bez vazby na MaR.

Na celou stavbu byly kladeny mimořádně vysoké nároky na požární bezpečnost. Vzduchotechnické kanály v centrální části kabiny v 6.NP, které v původním provedení byly plechové s protipožárním nástřikem, jsou nyní sestaveny z desek Grenamat (směs expandovaného vermikulitu a speciálního anorganického pojiva). V podhledech restaurace jsme již použili klasické plechové potrubí s flexopotrubím a kovovými výustkami. Vzduchotechniky byly na hranici požárních úseků vybaveny protipožárními klapkami, hlášení od EPS dále hardwarově blokuje chod všech jednotek.

Kabiny jsou v podstatě ze všech stran proskleny kvůli výhledu. Okna jsou dvouvrstvá a pro zabránění kondenzace v prostoru mezi skly byly pod všemi okny instalovány výše zmíněné parapetní jednotky, které ofukují vnitřní prostor oken. Ve větraných společných prostorech je také elektrické podlahové topení, regulované na teplotu prostoru.

Zdroj tepla pro ohřev VZT jednotek představují elektrokotle, které byly umístěny ve strojovnách vzduchotechniky. Čtyři chladicí jednotky byly instalovány na střeše 6.NP věže (nad restaurací), takže vzhled stavby prakticky neovlivnily. Každá jednotka má uzavírací klapku pro případ, kdy je mimo provoz; všechny jednotky byly napojeny na společnou akumulační nádrž, která má stabilizovat systém a snížit počet startů jednotek v době, kdy není systém vytížen na maximum.

Jistě atraktivní součástí nově rekonstruovaných prostor se stalo hotelové apartmá, v jehož podhledu byl instalován topný kabel a čidlo teploty. Tento systém má zabránit kondenzaci vody na konstrukci při nízkých venkovních teplotách: při uvažovaných podmínkách v apartmánu 21,5 °C a 30 % rH se topné kabely spouští, pokud venkovní teplota klesne pod 0 °C. I při extrémních mrazech (výpočtová teplota –14 °C) by neměla povrchová teplota konstrukce v kritickém detailu klesnout pod 7,5 °C.

Návštěvníky uvítala po skončení rekonstrukce v červnu 2012 kromě adaptovaných prostor restaurace také novostavba zahradní restaurace, takže Mahlerovo náměstí se stalo dalším zajímavým letním turistickým cílem.